Čapadla

Snímky pražské náplavky z počátků její existence zachycují klenuté průchody v nábřežních zdech, zvané čapadla. Josef Zubatý o nich v roce 1917 napsal do Sborníku filologického následující: „Čapadla bývaly úzké vodní cesty, které jako zálivy, prorývající pobřeží, táhly se od řeky do ohrady anebo mezi ohradami a domy i k ulici, rovnoběžné s řekou a oddělené od ní ohradami. Čapadly se plavilo dříví z řeky a vytahovalo do ohrad, u čapadel anebo v nich se skládávalo z vorů anebo z lodí i jiné zboží, dopravované po vodě, např. kámen. (...) Když se stavěla pražská nábřeží, zůstávalo totéž jméno i tunelům v nábřeží vedoucím od ulice za nábřežím k řece (úředně se jim podle něm. Durchlass říkává ‚propusty‘, též ženským jménem ‚propusti‘). A dnes se označují stejným jménem i veliké, klenuté krámy nebo skladiště, jak je lze viděti např. v Podskalském nábřeží, podobné starším nábřežním tunelům.“ (Cit. z facebooku Vyšehradskej jezdec)

A dnes? Ani čapadla, ani propusti či tunely, nýbrž kobky...